Knihy pro dospělé čtenáře

 
Pozvánka na křest románu TSUNAMI BLUES
 
 
 
 
 
Nový román TSUNAMI BLUES
 
     
Mladou trumpetistku Karlu Klimentovou připravily ničivé vlny tsunami na Vánoce roku 2004 nejen o rodiče, ale také o schopnost hrát a komponovat hudbu. Něco jí ale přesto zůstalo: kubánský jazzman Lázaro Milo ji kromě blues naučil také svou rodnou španělštinu, díky níž se rozvrácená dívka ocitá “v péči” charismatické profesorky Jenůfy Topinkové. Veteránka české hispanistiky však v sobě nosí vlastní tajemství a odváží Karlu na nečekanou výpravu. Tsunami blues je kniha o ztrátě mládí a iluzí, o českých stopách na Kubě, ale i o cestě, která vede k novému životu.

 

Ukázka z knihy 

Klára Kubíčková v MFDnes o knize Tsunami blues 

Anna Stejskalová na Aktuálně o knize Tsunami Blues

Pavel Mandys v Hospodářských novinách o knize Tsunami Blues

  

Zdenko Pavelka na stanici Vltava o knize Tsunami blues v pořadu Knižní pól 

Třetí knížky prý bývají rozhodující: ukáže se, jestli spisovatel je opravdu autorem s velkým A. Tomuhle pravidlu sice moc nevěřím a je to složitější, protože Markéta Pilátová napsala také pěkné knížky pro děti a básnickou sbírku. Ale teď vydala třetí knihu ve své hlavní disciplíně, prózu Tsunami blues – a přiznám, že jsem se začetl a s výjimkou nějakého spaní a jídla nemohl přestat, dokud jsem knihu nezavřel.
Tsunami blues je po tenkých knížkách, spíš novelách než románech – Žluté oči vedou domů a Má nejmilejší kniha – už docela tlustou knihou – 300 stran. Ale hlavně je knihou nejvíc zakotvenou v českém prostředí, i když ji rámuje thajské tsunami v roce 2004 a cesta dvou hlavních postav na Kubu v roce 2006. Indočína a Karibik jsou pro příběh důležité jako spouštěče a katalyzátory, něco jako kvalitní malta, která spojí cihly do pevné zdi.
O čem Markéta Pilátová v Tsunami blues vypráví? Je to především příběh dívky Karly, vzpurné středoškolačky z moravského maloměsta. Muzikantsky nadaná Karla hraje na trubku a má dobrého učitele, Kubánce, který sice z Fidelova ostrova emigroval, ale na konci zlatých šedesátých někde ve Státech sbalil českou Jitku a odjel s ní do Československa. Karla si s rodiči nerozumí, do Thajska na dovolenou s nimi jede tak trochu s nadějí, že se vztahy projasní. Jenže přijde ta vlna a z rodiny přežije jen Karla. Šok a trauma v ní umrtví touhu hrát. Pak přichází na scénu Jenůfa, téměř sedmdesátiletá univerzitní profesorka, která v Karle pozná talent nejen na španělštinu a věnuje se jí nad rámec pedagogických povinností. I ona stejně jako Kubánec Lázaro chce Karlu dostat z traumatického stavu. Až poté přichází pravá zápletka: Jenůfa pozve Karlu, aby s ní jela na Kubu, na misi, jejímž posláním je pomoc kubánským disidentům. Dál prozradím už jen to, že z Kuby se vrátí jen Karla.
Markéta Pilátová exotikou nešetří a umí ji podat, jenže v jejím románu je to právě jen materiál, kvalitní a dostatečně atraktivní, aby z něj vystavěla příběh o propletenosti lidských osudů ve 20. století, příběh napínavý, uvěřitelný, obecně lidský, rozkročený přes dva oceány a zároveň český. Platí o něm to, co napsal Petr Bílek v dubnových Literárních novinách: Chce-li dnešní náš spisovatel najít látku s nosným konfliktem, obrací se do 20. století, zejména evokuje dobu kolem druhé světové války a čtyřicetiletí po únoru 1948. Bílek tím vysvětluje slabinu současné české prózy, že autoři hledají alibi před současností a ztrácejí tak autoritu těch, kteří mají co říct k dnešku. Markéta Pilátová tímhle úskalím s Tsunami blues dokázala proplout. Právě proto, že vypráví o Karle, která vyrostla už po údajném konci dějin a musí se s tím, co se stalo kdysi, vyrovnat. Musí si rozbít hubu, musí zažít podobný tlak, aby to pochopila. Aby pochopila svět dneska a porozuměla i sobě. Tsunami blues má v sobě poučenost Grahamem Greenem, ostatně je tenhle skeptik v knize připomenut. A musím připomenout úžasnou obraznost, smysl pro poezii a rytmus řeči. Celá kniha, celé Tsunami blues je jako příboj, takhle to autorka popisuje a je to patetická metafora jak od velkého romanopisce Victora Huga: "Vlny se budou uprostřed oceánů rodit pořád dál a dál, lhostejné ke všemu lidskému, studené a mohutné, vždycky se někde vynoří, vydechnou a nadechnou se a pak všechno zavalí. A smrt bude vždycky úřadovat, polykat a hltat všechno, na co přijde."

Tsunami blues na Radiu Wave

Rozhovor o knize Tsunami blues v Salonu Práva

TSUNAMI BLUES LETÍ SE ČTENÁŘKOU NA KUBU

Fotka: Pozdrav od čtenářky aneb Tsunami blues prý letí na Kubu

 

Román Žluté oči vedou domů

přeložen do němčiny, nizozemštiny, polštiny, španělštiny, portugalštiny, makedonštiny

Obálka titulu Žluté oči vedou domů  

Čtyři hrdinky románu Markéty Pilátové jsou v situaci, kdy znovu začínají – v Praze a v Brazílii. Pokoušejí se dobrat toho, jak moc si historie zahrála s jejich životy a láskou. Ta může mít podobu dopisů tajně putujících přes oceán, stejně jako kovbojského dobrodružství v džungli. Kniha vypráví o pocitech emigrantů, kteří se vracejí na místa, odkud odešli, o zmatení jejich dětí a o hojivé síle nalezeného přátelství. Hrdinky románu žijí v divočině velkoměsta, chovají býky na pastvinách ohraničených džunglí a své kořeny se snaží najít v Čechách. Rekonstruují tak útěky svých předků i své vlastní. Kniha zkoumá, nakolik je v dnešním světě, kde se tak snadno těká ze země do země, důležité mít domov a někoho, kdo dokáže člověku naslouchat.

Nakladatelství Torst, 2007

Ukázka z knihy

Ukázka z knihy 2

Recenze v médiích: 

Prozaická prvotina Markéty Pilátové o světě i do světa

Dora Kaprálová, MF DNES, 18.1.2008
(...) Jazyk Markéty Pilátové zaujme jednolitou střídmostí, uměřeností, jako by vyrostl spíše z tradice současné angloamerické literatury než z českého mudrování lyrických báchorek. Pilátová přitom dokáže z místy až publicisticky věcného jazyka vykřesat silné básnické obrazy: "Cítila jsem se po tak kategorickém vymezení naší lásky jako zraněný zajíc. Malé zvíře v lese, když se smráká a honci odešli na divokou pitku. Jeho zranění není sice vážné, ale mrzne a zajíc ví, že stejně nemá šanci přežít."
 

 

Názory čtenářů:

 
 
 

Román Má nejmilejší kniha

přeložen do němčiny a nizozemštiny

Obálka titulu Má nejmilejší kniha

Markéta Pilátová ve svém druhém románu Má nejmilejší kniha čerpá i tentokrát z jihoamerické zkušenosti a v mimořádně napínavém příběhu téměř magického ražení nás ve směsi bájných motivů s až nepříjemně realistickým popisem jihoamerického prostředí – s jeho narkomafiemi a těžkou a nebezpečnou bídou bezbranných a přitom ozbrojených slumů – provede příběhem Hadího institutu a zejména jeho šéfa. Ten v ambiciózní vědecké pýše a posedlosti, která odmítá vnímat morální hranice, tvrdě a bezohledně kráčí za svými objevy, jež se mohou jiným jevit jako slepé uličky dějin, a přesto bezohledně zasahují do cizích životů. Autorka nás provede mnoha vrstvami vzdáleného světa na druhé polokouli – příběhem se vine nit nevzdělané indiánky obdařené instinkty, které se vymykají ze zkušenosti vzdělanců, i okolní realitou otloukaných obyvatel slumů. Ukáže nám také, jak překvapivě a bolestivě se mohou drápy odporné části evropské historie zatínat do nepřipravených duší. Příběhem nás provádí tatér, který v šeherezádovském motivu při tetování opájí zákazníky vyprávěním a před světem schovaný ve svém skromném příbytku účtuje se svým svědomím. Nitky osudů se rafinovaně proplétají, až nakonec složí pestrý, magický a mimořádně poutavý koberec snů a skutečnosti.

Nakladatelství Torst, 2010

 

Recenze v médiích:

 

Pilátová, Markéta: Má nejmilejší kniha (in A2)

Anna Vondřichová, ILITERATURA, 14.4.2010
Po románu Žluté oči vedou domů vyšla Markétě Pilátové novinka nazvaná Má nejmilejší kniha. Děj knihy, nominované na cenu Magnesia Litera, je opět zasazen do latinskoamerického prostředí, tentokrát má však hlubší a silnější kořeny.

Co zmůže hadí políbení

Anna Vondřichová, A2, 31.3.2010
(...) Děj knihy, nominované na cenu Magnesia Litera, je opět zasazen do latinskoamerického prostředí, tentokrát má však hlubší a silnější kořeny. Novou prózou Markéty Pilátové (nar. 1973) Má nejmilejší kniha se již od obálky proplétá motiv hada. Významy, které se zde k němu vážou, pocházejí zejména z kultury mezoamerické, řecké a křesťanské. (...) Magickorealistická atmosféra je vytvářena nejen kouzelnými prvky, ale i nazíráním prostoru. Město nabývá jak lidských, tak i zvířecích vlastností, podobá se obrovské tkáni prostupujících se osudů, má své vlastní rituály a vlastní pojetí času. Mezi pralesem a metropolí není rozdíl, jen místo večerního očistného deště pouštějí do ulic drogoví překupníci zabijácké psy, aby se zbavili nečistot ve své čtvrti. Prostředí města i přírody je evokováno do nejmenších detailů skrze výčty skrytě pitoreskních všedností, smyslové vjemy a působivě zdůvěrňující metafory, jež čtenáře nutí zpomalit a procítit každý obraz.

Pilátová, Markéta: Má nejmilejší kniha

Ivana Srbková, ILITERATURA, 22.10.2009
Po úspěšné prvotině Žluté oči vedou domů (vychází spisovatelce, novinářce a hispanistce Markétě Pilátové další próza Má nejmilejší kniha, jejíž námět je opět zasazen do latinskoamerické scenérie.

Políbit hada

Karolína Jirkalová, LIDOVÉ NOVINY, 7.10.2009
(...) Mou nejmilejší knihu lze číst jako epos o Velikém městě, jehož předobrazem je Buenos Aires a částečně i Sao Paulo. Jen zde se mohou potkat lidé tak rozdílných původů, jazyků a osudů, jen tady může být zároveň Vidalův institut i tatérova bouda ve slumu Velkého okraje. Jen zde jsou sny o hadech stejně skutečné jako kabely internetového připojení.(...) Nad všemi příběhy se vznáší refrén hadí písně, zaklínadla o bílém hadovi stočeném v kořenech. Vyzývá k rozpletení kořenů, k hledání začátku, který je i koncem, k hledání sama sebe. Had je i spojnicí světa slovanského a latinskoamerického - ona titulní "nejmilejší kniha" je tatérova sbírka slovanských pohádek, kde nechybí ani ta o bílém hadovi.
 

Respekt:

 
 

Český rozhlas: 

 

https://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/639870?hodnoceni=3

 
 

Pořad o knize v České televizi: 

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169663406-ctenarsky-denik-marketa-pilatova-ma-nejmilejsi-kniha/310295350020010/video/

Pořad o knize v Českém rozhlase: 

https://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/polibek-hada--807144

 

Básnická sbírka Zatýkání větru

 

Obálka titulu Zatýkání větru        

Svazek sugestivní poezie odkazuje na tematicky originální prózy, ačkoli nyní může M. Pilátová mnohem více zvýraznit emotivní, hlubinně pulsující rytmické výrazové rejstříky. Primitivní síla, neposkvrněná místa a prvotní neuhlazený hlas srdce se zdají být živým pramenem - mimoděk procházíme exotickými působišti autorčiny biografie. Žena, větřící střed cesty ke smrti, hledá jistotu v sobě a objevuje nesvazující pocit volnosti

Hory, hory mé
Jako teplý déšť
Jako trhani lesní
Vyschlé kůže jejich
Vítr kolébá

A já piju, protože piju
Protože žena, která pije, je mužem
Protože pít se srdcem zlomeným se může
Jako žít, znova žít

A piju, protože piju, hory mé
Schovává v hoře
Srdce
Žena, ta, která pije
Jako muž

Nakladatelství Větrné mlýny, 2011

https://www.vetrnemlyny.cz/nakladatelstvi/knihy/187-Zatykani-vetru

Pořady v českém rozhlase: 

https://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/marketa-pilatova-zatykani-vetru--1223053

https://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/923031

Ukázky: 

https://www.literarni.cz/rubriky/ukazky/poezie/marketa-pilatova-zatykani-vetru_8551.html#.Um8ULPlLN7c