PROJEKT BABALU

 

Jednoho hnusného dne se můj muž těžce roznemohl. A musel na operaci do nemocnice. Do malé, okresní nemocnice na ušní-krční-nosní oddělení. Na tom oddělení byly taky děti. Byly všechny v pyžamu a všechny se celé dny dívaly na televizi. Ale i kdyby si chtěly místo zírání na obrazovku třeba číst, stejně by neměly co. Tedy, ne že by na tom oddělení dětské knihy neměly, ale byly to knihy s ruskými příběhy ze šedesátých, možná i sedmdesátých let. Ležely jak archeologické vykopávky z dávných časů Čuka a Geka v miniaturní zaprášené knihovničce na konci chodby, zažloutlé a stokrát polité nemocničním čajem.

A já si vzpomněla na jednu brazilskou známou, na stokilovou prostitutku jménem Babalu. Ta, když viděla jak čím dál víc dětí v jejím rodném slamu padá do umně tkaných sítí překupníků drog a dělají jim poslíčky, řekla si, že těm dětem musí pomoct. Moderně řečeno nabídnout jim alternativní program. Babalu si to takhle moderně sice neřekla, ale začala budovat dětské fotbalové mužstvo. A děti místo drobných pochůzek s drogami raději čutali s Babalu fotbal a jezdily na mezislamová fotbalová utkání. Babalu neměla spozora, ani tým, ani kontakty, ani účet na facebooku. Spíš měla pocit, že ji to drogoví bossové jednou pořádně spočítají. Měla ale ráda děti a fotbal a tak to spojila. A já mám ráda knížky a děti a tak jsem to spojila. Jela jsem do té okresní nemocnice a dětem jsem tam četla ze svých dětských knížek. Pak jsem jim tam ty knížky nechala, aby si to už dočetly samy. A skládaly jsme origami a byla to legrace. Pak jsem se sestřičkami pila kávu a jedla dort a vzpomínala na Babalu. A pak jsem jela do další nemocnice a pak do další. A napadlo mě, že se to moje čtení s dětmi v nemocnicích bude jmenovat Babalu. Na počest ženské, která mě naučila, že pomáhat je jednoduché jak facka.

PS: Pokud byste chtěli, abych přijela za dětmi i do Vaší nemocnice, napište mi na marketapilatova2@gmail.com